SVOBODNÉ CECHY
Propojujeme Mistry a učedníky
Opt-out !
Nechceme čekat na zázračné uzdravení učňovského školství v Česku, ale chceme ukázat alternativu.
Jsme přesvědčeni, že současné školství je natolik přebyrokratizované, že jej nelze reformovat.
Respektujeme učitele a mistry, kteří se snaží dělat dobře svou práci navzdory systému, který jim to v podstatě znemožňuje. Náš projekt není namířen proti nim, ale proti systémovým bariérám, které brání skutečnému řemeslnému vzdělávání.
Jak už to ale bývá, všechno zlé může přinést něco dobrého. Věříme, že stačí pochopit jednu zásadní věc – ke skutečnému vzdělání nepotřebujeme stát ani jeho peníze. Očekáváme proto probuzení zdravého rozumu a návrat k přirozenému učení řemesel, které v historii vždy fungovalo nejlépe a platí to i dnes. K návratu vztahu učedníka a mistra!
Refefrenční hodnota škol
Zkuste se zamyslet. Pokud jste majitel řemeslné firmy, jakou hodnotu pro vás dnes má, když k vám přijde mladík nebo dívka s diplomem z učňovské školy a chce u vás pracovat? Jakou referenční hodnotu má tento papír ohledně dovedností daného člověka? Upřímně!
Mluvili jsme už s mnoha řemeslníky a jejich odpověď je téměř vždy stejná: „Absolutně žádnou.“ V mnoha případech je dokonce spíše negativní referencí.
Podle průzkumu, který si nechala zpracovat skupina GasNet v roce 2024, pracuje ve svém oboru jen 23 % mladých absolventů učilišť. Přitom v roce 2017 to bylo v podobných průzkumech 36% a v roce 2008 to bylo cca 61%. Toto číslo navíc výrazně klesá s délkou praxe.
Kolik tedy můžeme očekávat za deset let? Třeba že 7% absolventů se zapojí do praxe v oboru? Navíc studie se nikde nezmiňují o kvalitě absolventů, ale tu známe z rozhovorů s podnikateli.
Ano, v takovém stavu je dnes české školství – a většina podnikatelů to už dávno ví.
Rodičovská důvěra v systém vzdělávání
Co ale stále dělají rodiče? Chtějí pro své děti to nejlepší, a tak je posílají na učňovské školy, věříce, že až se jejich syn nebo dcera vyučí, získají papír, který bude mít hodnotu odpovídající času a úsilí, jež do školy investovali.
Ale pokud tomu tak není, musíme si nutně položit otázku: Proč tam rodiče své děti stále posílají? Jsme přesvědčeni, že za tím stojí jistá setrvačnost a hluboce zakořeněné paradigma, které však už nenápadně ztratilo svou platnost.
Bod zlomu
Stát je tedy velmi neefektivní, a to ostatně nejen ve školství.
Věříme, že nastává chvíle pro zásadní proměnu vzdělávacího paradigmatu. Nacházíme se v období, kdy zaměstnavatelé nevidí v současném učňovském školství žádnou referenční hodnotu, a přesto důvěra rodičů a dětí ve školský systém nepochopitelně přetrvává. Tento stav vnímáme jako naprosto neudržitelný.
Naše střední školství drží při životě především víra v jeho smysl – podobně jako je to například s měnou. Na rozdíl od základního vzdělání není střední a vyšší vzdělání povinné, a stát tak má jen pramálo moci v něm někoho držet.
Jediné, co tento systém stále drží nad vodou, je slepá víra rodičů, že to celé má nějaký smysl. Tito rodiče však dříve nebo později dojdou k rychlému prozření.
Děkuje předem za vaše podněty a nápady